Pár slov o chovné stanici MARGKO VIAD

  Naše chovná stanice vznikla vlastně náhodou v dobách, kdy o westících téměř nikdo nevěděl. Já jsem je znala z knížky, kterou jsem dostala v dětství od rodičů: byly tam dvě fotografie malých bílých chlupáčů s černýma očima a nosem a od té doby jsem věděla, že jiné pejsky nechci.

      Svého prvního westíka, fenku Jessy jsem získala ale až po letech, už vdaná, pomocí mého manžela: téměř po roce pátrání jsem si mohla jet v září 1986 koupit štěně z chovné stanice Třešňový  květ ing.Zemanové ze Šlapanic u Brna. Nikdy ale nezapomenu na své překvapení, když mi paní Zemanová ukázala ušaté a rozježené tříměsíční štěně, něco ve stylu kůzlete, které se mým představám o vytouženém pejskovi nepodobalo ani vzdáleně. Teď už pochopitelně vím, že štěně s dobrou tvrdou srstí takto vypadat musí. Jessy měla číslo zápisu v plemenné knize 169, do jejího narození bylo tedy v Československu zaregistrováno pouze stošedesátdevět westíků.

      Naším druhým westíkem byla fenka Aida z Ostré Hůrky, nevlastní sestra Jessy, kterou jsme si pořídili od paní Věry Fürstové o dva roky později, aby měla Jessy společnost. Dnes už se má rodina rozrostla, ke třem dětem mám docela slušnou westí smečku, ale psí zakladatelky už s námi nejsou. O Jessy jsme přišli v létě 1999 po dlouhé nemoci a ani Aida už neprohání kočičky po ohromné zahradě mých rodičů v Moravské Třebové.

      Jméno MARGKO jsem dala chovné stanici po marných pokusech najít jméno, které by se mi líbilo a zároveň už je někdo nepoužíval. Je odvozeno od jmen mých dvou dcer Markéty a Magdalény. Když se ukázalo, že toto jméno nejde přeregistrovat v evropském registru, rozšířila jsem je na MARGKO VIAD: jako inspirace mi posloužil poslední lidský přírůstek Viktor-Adam.